Romance memories (1)

22. června 2010 v 21:57 | Foolish codger → Bláznivý podivín

 1.Kapitola

©Foolish Codger
Ahoj,  já jsem Rick Omenlin a je mi 17let, chci vám povědět příběh, který jsem zažil v 16-ti letech.  Dá-li se to tak říct, tak to byl jeden z mých nejúžasnějších, ale i nejhorších dnů, co jsem zatím zažil. Je to o mě a dívce, se kterou jsem s setkal na jednom ledovém kluzišti. Tak tedy začnu.
 Byla chladná zima a lidé si užívali posledního týdne zimního období. Já, jakožto člověk, který neumí bruslit, ale má rád zimu, tak se jde projít do zasněženého parku. V tom jsem zahlédl bílé světlo, říkal jsem si, jestli je to halucinace z té kamarádovi oslavy, ale to by bylo málo pravděpodobné, protože jsem nealkoholik, nebo jak chcete, abstinent. Ale to sem vůbec nepatří. Prostě jsem světlo přehlídl a šel jsem dál. Pak se objevilo nějaké dítě, a tak to začalo. Dítě běželo přímo ke kluzišti a ukazovalo na mě, ať jdu za ním. Prvně jsem nechtěl, ale jako by mi svědomí říkalo: "Pojď, je to tvůj osud."
 A pak se to vše seběhlo, dítě běželo ke kluzišti, kde bruslilo na svých ostrých hranách stovky lidí. Volal jsem hlasitě, ale nikdo neslyšel, a tak ho běžím zastavit, než udělá velikou chybu, avšak najednou se mi vypařilo před očima. Najednou jsem věděl, že svůj běh už neubrzdím, a tak byla jediná šance v mé zimní bundě, aby mě ochránila. Nakonec jsem vyvázl jen s pár modřinami. Když jsem konečně zmizel z pekelného klužiště plného lidí, tak přiběhla za mnou půvabná dívka s blonďtými vlasy, prvně jsem její příchod ke mně považoval za výhru v loterii, protože tzv. "ulovit," tak krásnou dívku je v dnešní době velmi cenné, ale nejspíše jsem si myslel moc, jelikož kráska ke mně přiběhla a žačala křičet: "Mladý pane! Co si o sobě vůbec myslíte?" Začala na mne řvát a já jen hloupě poslouchal. "A-ale to byl jeden veliký omyl! M-moc se v-vám za to omlouvám." Přestože jsem za to nemohl, tak ze mě vyhrkla tato slova. "No a co, že jste za to nemohl, když nemáte povinnou výbavu na klužiště, tak se k němu vůbec nepřibližujte! Je vám to konečně jasný?" kárala mě slečna. "O-ovšem." Řekl jsem a rychle odběhl zpět do parku. Na telě se mi pořád proháněla husí kůže z toho šoku, ale říkal jsem si pořád dokola, jak byla ta dívka překrásná.
 Když jsem se i nadále procházel parkem a šel jsem okolo klužiště, viděl jsem tam už a pouze překrásnou dívku, která mě tzv. "zdrbala." Její jedinečné piruety mě už dokonala zmátly, zdálo se mi, že začínám být na její vzhled a schopnosti závislý. Pak jsem několik týdnů sledoval tu dívku v tajnosti, jak jsem se přišel podívat další den, tak už slečna stála u toho stromu, odkud jí vždy sleduju. Loupala si nechty a netrpělivě klapala svou levou špičkou zimní boty o zem. Nakonec jsem se jí pokusil vyhnout a dělat že o ničem nevím. "Hej ty kluku! Jo myslím tebe, nedívej se na mě tak nevinně a pojď sem." Zavolala na mě, z toho se mi rozbušilo srdce, sice nevím jestli strachem nebo tím, že mě volá moje zatím vysněná holka.


Další díl →
 


Komentáře

1 Angel Ai Angel Ai | E-mail | Web | 22. července 2010 v 17:50 | Reagovat

Wow..opravdu krásně píšeš x3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama